Malá a užitečná
Aničce je 9 let a je nejmenší ze třídy. Hodně lidí se jí posmívá a Anička je z toho smutná, ale co když se taková malá holčička někdy hodí? To se jednou Aničce přihodilo:
Šla okolo basketbalového hřiště, kde kluci z její třídy hráli basketbal. Sotva Tomáš, Honza a David, Aničku uviděli, začali vykřikovat. „Hele, podívejme se, kdo nám tu jde!“ Křičel David a ukazoval na Aničku. Anička se sklopenou hlavou šla dál. „Páni? To je předškolák, že?“ Říkal Tomáš. Anička byla čím dál víc smutná… „Ale Tomáši! To je Andula! Andula z naší třídy! Prcek Andula!“ Ječel Honza pobaveně. Anička měla pláč na krajíčku. Kluci na ní pokřikovali dál a v tom Tomáš vykřikl. „Andulo, dívej se!“ Tomáš vyhodil míč moc vysoko. Ale míč spadl k sousedovi na zahradu! Ale to byl problém! Soused měl elektrický plot, a proto ho kluci nemohli přelézt. Ale soused měl v plotě malinkou díru. „Jdu pro ten míč!“ Rozhodl se David. Ale dírou nemohl prolézt, jelikož byl moc tlustý. Zkusil to Honza. Honza byl až moc vysoký a vysoukat se na zahradu se mu nepovedlo. Tomáš zašel za barák na souseda zazvonit, ale soused doma nebyl. „Teď to zkus ty, Tomáši!“ Přikázali David s Honzou. „Nejdu! Mám nové kalhoty. Mamka by mě zabila!“ Kluci přemýšlí a přemýšlí, pak Anička řekne. „Já tam prolezu, a míč vám přinesu.“ Nabídla se stydlivě. „Ty si myslíš, že to dokážeš, prcku?“ Pochyboval David. Anička přikývla a plot úplně v pohodě prolezla. Kluci žasli. To nečekali! Od té doby se Aničce neposmívají. Pochopili, že být malý není zase až tak špatný… A Anička? Ta když narazila na někoho, kdo jí nadával tak šla dál a neposlouchala ho. Věděla, že je užitečná...