Amáliiny závody
Desetiletá Amálie jezdí na koni. Jezdí velké dostihy a hlásí se na všechny druhy závodů na koni. Její kůň: Šimon je pro ní vším. No a dnes se Amálie rozhodla udělat závody u nich doma. Tedy, samozřejmě, že ne u nich doma, ale u nich na zahradě je stáj a za stájí jsou obrovské louky, tam! Amálie se nemůže dočkat… Teď píše pozvánku, pro svojí kamarádku Adélku.
Milá Adélko, zítra 18.8 se koná u nás za stájemi velký závod. V 14:00. Zvu Tebe i Jiskru.
Tak zítra! Ahoj. Tvoje kamarádka Amálie.
Jiskra je Adélčin kůň. A teď Amálie musí napsat pozvánku ještě: Tomášovi, Erice, Vendule, Samuelovi a Daně.
V 14:00 se všichni sešli za stájemi u Amálky na zahradě. „Ehm…“ Amálie si odkašlala. Chystala se na svůj krátký proslov. „Jsem moc ráda, že jste přišli na naše koňské závody. Jsme tu všichni? Vidím, že ano. Dnes proběhne velký závod, jak už jsem říkala…“ Když Amálka proslov dokončí, začínají závody. Tři dva jedna TEĎ! Vepředu jede Dana. Ale dohání jí Tomáš a hned po Tomášovi jede Erika! Kdo z tich tří bude první? Danu předjel Tomáš. Ale copak? Samuel, jako zázračným proutkem předjel Tomáše a vyhrává celý závod! Tomáš dojíždí jako druhý a Dana jako třetí, a Erika jako čtvrtá společně s Amálií a nakonec Adélka. Ale kde je Vendulka? „Vendulko!“ Křičela Erika starostlivě. Vendulka byla její nejlepší kamarádka. „Vendulko? Kde jsi?“ Křičel Tomáš. Dana uslyšela vzlykot a obrátila svého koně směrem, odkaď vzlyky přicházely. A tam ležela uplakaná Vendulka. „Vendulko, co se ti stalo?“ „Já… jsem spadla z Arona…“ Aron je její kůň. „To bude dobré, neboj se!“ Uklidňovali jí ostatní, když tam dorazili. Nakonec museli zavolat 155, což je záchranka. A Vendulka pak měla sádru na noze. Ukázalo se, že jí má zlomenou. Aron si stoupl na zadní a Vendulka se neudržela a tvrdě spadla. Ale aspoň, že Vendulka nemá sádru jen bílou. Tom, Erika, Samuel, Dana a Amálie s Adélkou jí tam nakreslili spoustu poníků a Vendulka měla z „poníkové“ sádry radost!